Čína se z dodavatele stává zdrojem nových léků
Ještě před pár lety se u čínského farmaceutického průmyslu mluvilo především o levnější výrobě léků a účinných látek. Dnes tam AstraZeneca, Pfizer, Merck či Bristol Myers Squibb hledají léky, které by jednou mohly patřit mezi jejich nejdůležitější produkty. Čína se postupně posunula z výroby pro západní farmaceutické firmy přímo k vývoji léků, které od ní Západ nakupuje.
Rozsah změny ukazují klinické studie. Podíl čínských společností na nových globálních klinických studiích vzrostl z přibližně 2 % v roce 2009 na 32 % v roce 2025. Země je obzvlášť silná v raných fázích vývoje, kdy firmy poprvé zjišťují, zda nový lék vůbec funguje a má smysl investovat do nákladnějších studií na tisících pacientů.
Změnu nezpůsobil jediný objev. Čína od roku 2015 postupně zjednodušovala schvalování klinických studií, zpřísnila kontrolu jejich kvality a zrychlila proces, kterým se nové léky dostávají k testování na pacientech. K tomu se přidala státní podpora strategických odvětví, velký počet pacientů a vědci či podnikatelé, kteří získali zkušenosti na amerických a evropských univerzitách a ve farmaceutických firmách.
Čínská biotechnologická firma tak může poměrně rychle dostat nový lék do prvních klinických testů a ukázat, zda má potenciál. AstraZeneca chce podle CEO Pascala Soriota pracovat více „čínskou rychlostí“. Firma přitom s čínskými partnery spolupracuje na lécích proti rakovině, astmatu, chronickým plicním onemocněním i dalším chorobám.
Čínské firmy narážejí na opačný problém. Dokážou vyvinout zajímavý lék, ale na domácím trhu na něm často nedokážou vydělat tolik jako v USA. Ceny léků jsou více tlačeny dolů a dostat nový produkt na americký či evropský trh vyžaduje globální klinické studie, jednání s regulátory, výrobu i obchodní síť.
Právě zde se střetávají zájmy obou stran. Čínská biotechnologická firma potřebuje peníze a partnera se zkušenostmi v zahraničí. Velká západní farmaceutická společnost zase potřebuje stále nové léky. Místo koupě celé čínské firmy tak může zaplatit za právo vyvíjet a prodávat konkrétní lék mimo Čínu.
Objem takových obchodů rychle roste. Čínské firmy uzavřely v roce 2025 licenční dohody s možnou celkovou hodnotou přibližně 136 miliard USD. V roce 2025 zároveň pocházelo z Číny přibližně 40 % léků a dalších projektů, které si velké farmaceutické firmy licencovaly od externích společností. Jen v prvním pololetí 2026 dosáhla potenciální hodnota licenčních dohod na čínské léky přibližně 92 miliard USD.
Farmaceutické firmy si v Číně kupují nové zdroje růstu
Důvod, proč jsou Merck, Pfizer či AstraZeneca ochotné podpisovat tak velké dohody, spočívá v samotném fungování farmaceutického průmyslu. Úspěšný lék nemůže firmě vydělávat bez konkurence navždy. Když vyprší jeho patentová ochrana, na trh mohou vstoupit levnější alternativy a obrat původního produktu může rychle klesat.
AbbVie si tím už prošlo u Humiry, která kdysi patřila mezi nejprodávanější léky světa. Po příchodu levnějších konkurenčních verzí její tržby začaly klesat a firma musela výpadek nahradit léky Skyrizi a Rinvoq. Ve druhém kvartále 2026 Skyrizi přinesl 5,51 miliardy USD a Rinvoq 2,53 miliardy USD, zatímco Humira klesla na 756 milionů USD.
Podobná výzva nyní čeká Merck. Jeho protirakovinový lék Keytruda přináší ročně více než 30 miliard USD a tvoří velkou část tržeb společnosti. V roce 2028 se ale začne končit jeho současná patentová ochrana. Merck proto roky kupuje firmy a licence na nové léky, aby po příchodu levnější konkurence nebyl závislý na jediném produktu.
A právě mezi jeho nové sázky patří čínské léky. Od šanghajské LaNova Medicine získal Merck práva na experimentální léčbu LM-299 a od Kelun-Biotech protirakovinový lék sac-TMT. Nejde přitom o ojedinělý případ. Pfizer získal od čínské 3SBio práva na podobný typ protirakovinové léčby, Bristol Myers spolupracuje se Sichuan Biokin a AstraZeneca s firmami Dizal Pharmaceutical, Sino Biopharmaceutical či Hutchmed.
Velká část zájmu směřuje k dvěma novějším způsobům léčby rakoviny. Prvním jsou bispecifické protilátky, které dokážou v jednom léku zasáhnout dva různé cíle. Druhým jsou takzvané ADC, u nichž protilátka vyhledá nádorovou buňku a doručí k ní účinnou látku určenou k jejímu zničení. Zjednodušeně jde o pokus dostat léčbu přesně tam, kde je potřeba, a méně poškozovat zdravou tkáň.
Jedním z nejpozorovanějších čínských léků je ivonescimab od společnosti Akeso. Firma ho už uvedla na čínský trh a práva pro další země získala americká Summit Therapeutics. Dosavadní studie ukázaly dostatečně zajímavé výsledky na to, aby se lék dostal do rozsáhlých globálních studií. Americký regulátor už posuzuje jednu žádost o jeho schválení a další studie ho přímo porovnávají s léčbou založenou na Keytrudě. Pro Merck je taková konkurence dvousečná. Čínské firmy vyvíjejí léky, které mohou jednoho dne soupeřit s jeho největším produktem, zároveň však Merck sám nakupuje čínskou technologii, aby si budoval další generaci vlastních léků.
Některé dohody už proto dosahují částek, které byly ještě před pár lety u čínské biotechnologie neobvyklé. AstraZeneca uzavřela s CSPC spolupráci s možnou hodnotou až 18,5 miliardy USD, Bristol Myers s Hengrui dohodu do 15,2 miliardy USD a Pfizer s Innovent spolupráci do 10,5 miliardy USD.
Tyto částky je ale třeba číst správně. Neznamenají, že AstraZeneca okamžitě poslala CSPC 18,5 miliardy USD. Při této dohodě představovala platba na začátku 1,2 miliardy USD. Zbytek může čínská firma získat postupně, jen pokud léky dosáhnou stanovených výsledků ve vývoji, získají schválení nebo splní obchodní cíle. Při dohodě Bristol Myers s Hengrui bylo v záloze 600 milionů USD a při Pfizeri s Innoventem 650 milionů USD.
Z čínských léků se stává politická otázka
Růst čínského biotechnologického průmyslu má ještě jednu podobnost s elektromobily, polovodiči či humanoidními roboty. Když se z Číny stal vážný konkurent, začala se o odvětví zajímat i americká politika. Spojené státy už přijaly pravidla známá jako BIOSECURE Act, která vytvářejí mechanismus pro omezení federálních zakázek, grantů a dalších státních peněz při spolupráci s vybranými čínskými biotechnologickými společnostmi považovanými za bezpečnostní riziko. V centru pozornosti se ocitly zejména firmy kolem WuXi, které poskytují výzkumné, vývojové a výrobní služby mnoha západním farmaceutickým firmám.
Americký kongresový výbor v červnu začal zkoumat klinické studie v Číně, na kterých se podílejí mimo jiné Merck a AbbVie. Otázkou už tedy není pouze to, zda jsou čínské léky kvalitní, ale i kolik závislosti na čínském výzkumu a výrobě budou Spojené státy ochotny přijmout. Zatím však politika tok nových dohod nezastavila. Důvod je jednoduchý. Farmaceutické firmy nemohou snadno ignorovat zemi, která už vytváří významnou část světových klinických studií a nabízí léky, jejichž vývoj by na Západě mohl trvat další roky a stát miliardy USD.
Pro investory to zároveň znamená, že čínský biotechnologický sektor nelze posuzovat pouze podle ohlášených miliardových dohod. Experimentální lék může v pozdější klinické studii selhat, regulátor ho nemusí schválit a většina slíbené hodnoty licence se pak nikdy nevyplatí. K tomu se přidává americko-čínské napětí a u některých společností i riziko omezení přístupu na americký trh.
Farmaceutický sektor patří k těm, které si investoři hodnotí poměrně těžko. Nadějný lék může selhat ve studiích nebo neprojít schválením, u čínských firem pak navíc hraje roli i politické riziko. Rostoucí počet dohod ale ukazuje, že velké farmaceutické společnosti jsou ochotné toto riziko podstoupit. Pro investory proto bude důležité sledovat nejen kvalitu léků, ale i vývoj vztahů mezi Čínou a Spojenými státy.
Další novinky ze světa investování.
Akcie společnosti můžete koupit ZDE.
