Válka v Íránu otřásá trhy. Tyto akcie mohou být vítězi

Proč válka v Íránu mění pravidla hry

Svetové trhy zažily v posledních dnech řekněme nepříjemné probuzení do reality, když napětí v Perském zálivu vymazalo 690 miliard USD z tržní hodnoty akcií. Ačkoliv investoři často ignorují geopolitická rizika, hrozba totálního konfliktu je tentokrát příliš hmatatelná, než aby ji Wall Street přehlédla. Pokud jste doposud neznali Hormuzský průliv, zapamatujte si ho. Strategický význam tohoto 33 kilometrů širokého průlivu je nepopiratelný. Tímto úzkým hrdlem denně proplouvá přibližně 20,0 % celosvětové produkce ropy. To je dostatečné množství, aby investoři zpozorněli.

Hormuzem však neprochází pouze ropa. Významná část lodí převáží také LNG, tedy zkapalněný zemní plyn. Pro Evropu se LNG po začátku války na Ukrajině stalo klíčovou náhradou za ruský plyn a přibližně 13 % globálních toků této komodity prochází právě Hormuzským průlivem. Riziko se navíc rychle změnilo v realitu. Katarská společnost QatarEnergy po útocích íránských dronů dočasně pozastavila produkci ve dvou LNG komplexech, které zajišťují přibližně pětinu světových dodávek zkapalněného plynu.

Katar patří mezi tři největší exportéry LNG na světě a výpadek jeho produkce může přímo zasáhnout přibližně 15 % dovozu LNG jen do Evropské unie. Evropské ceny plynu tak vzrostly přibližně o 50 % na roční maximum kolem 47 EUR za megawatthodinu a následně se přiblížily i k hranici 60 EUR. Ještě výraznější dopady však konflikt vyvolává v Asii, která je na dodávkách energie z Perského zálivu ještě závislejší než Evropa.

Nejpatrněji se to projevilo v Jižní Koreji, kde technologicky orientovaný index KOSPI zaznamenal historický propad přibližně o 12 %, což představuje největší pokles od finanční krize v roce 2008 a vymazání tržní hodnoty přibližně 270 miliard USD. Investoři reagovali panickým výprodejem zejména v technologickém sektoru, přičemž akcie Samsungu klesly o 11,5 % a SK Hynix o 9,9 %, protože jihokorejská ekonomika patří mezi největší dovozce energie z regionu a růst cen ropy či plynu okamžitě zvyšuje náklady tamního průmyslu. Čína, jako největší importér ropy na světě, rovněž tlačí na USA, a Indie hledá nové možnosti (zřejmě opět Rusko), protože přes Hormuz do ní proudí 40 % ropy.

Takže suma sumárum. Blízký východ je v plamenech. Volatilita na trzích okamžitě vystřelila, investoři v panice přepisují ocenění rizikových aktiv. Zatímco cestovní ruch krvácí, zbrojní a technologické firmy v obraném sektoru zažívají příval objednávek. Konflikty totiž vždy mění investiční mapu trhu a kapitál se rychle přesouvá tam, kde roste poptávka po bezpečnosti, technologiích a energiích. V tomto článku proto podíváme na společnosti a sektory, které by z aktuálního napětí mohly potenciálně profitovat. Je však důležité zdůraznit, že nejde o investiční doporučení, ale spíše o analytický pohled, který pomáhá lépe pochopit, jak geopolitika ovlivňuje finanční trhy.

Železný deštník a rekordní rozpočty

USA a Izrael disponují výrazně sofistikovanějšími zbraňovými systémy než Írán — od přesně naváděných střel přes pokročilé radarové systémy až po vícevrstvou protivzdušnou obranu. Původní plán operace v Íránu byl relativně jednoduchý: zasáhnout tvrdě a rychle, ochromit vojenskou infrastrukturu a donutit režim k ústupu dříve, než se konflikt promění v vleklou válku. Realita je však mnohem komplikovanější. Írán se opírá o rozsáhlý arzenál balistických raket a snaží se přesytit protivzdušnou obranu svých protivníků neustálými útoky. Klíčová otázka proto zní: komu dojdou zásoby dříve?

USA a Izrael totiž musí chránit širokou síť cílů – od vlastních základen, diplomatických misí, samotného Izraele až po spojence v Perském zálivu. Kdyby se zásoby protivzdušné obrany začaly rychle vyčerpávat, mohly by stát před nepříjemnou volbou, které cíle budou prioritou. Přesné zbraně Západu jsou sice technologicky špičkové, ale zároveň extrémně drahé a jejich výroba pomalá. Když zásoby dojdou, jejich doplnění může trvat měsíce.

Írán už v prvních 48 hodinách konfliktu odpálil více než 2 500 raket a dronů, což vojenští stratégové označují za strategii zahlcení obranných systémů nepřítele dříve, než dojdou vlastní zásoby. I ty ale vykazují známky opotřebení. Zatímco během prvních dní útočil desítkami raket denně, v posledních dnech se počet snížil například na přibližně 20 raket denně oproti přibližně 90 v předcházejících dnech. Právě zde se konflikt začíná promítat i do ekonomiky a finančních trhů. Každá raketa, která je vystřelena nebo zachycena protivzdušnou obranou, v praxi znamená jediné: armády budou muset tyto zásoby opět doplnit.

A právě doplňování arzenálů je momentem, kdy přicházejí na řadu velké zbrojní společnosti. Konflikt s vysokou spotřebou zbraní automaticky generuje nové objednávky na rakety, radarové systémy či protivzdušnou obranu. Lockheed Martin již dnes hlásí rekordní objem nevyřízených objednávek ve výši přibližně 194,0 miliard USD. Jinými slovy, vlády po celém světě zrychlují nákupy moderních zbraňových systémů.

Podobnou dynamiku vidíme i u RTX Corporation, jejíž výsledky podporuje nasazení útočných raket Tomahawk během operace Epic Fury. Tyto rakety, vyráběné divizí Raytheon, jsou symbolem moderní kinetické války, tedy konfliktu, kde přesnost a technologická převaha často rozhodují více než samotná palebná síla. Kromě těchto dvou zbrojních gigantů by ze současné situace mohly těžit rovněž firmy jako Northrop Grumman, Boeing či L3Harris. Každý takový konflikt znamená nejen geopolitické napětí, ale i masivní cyklus doplňování zásob, který se přímo promítá do rostoucích objednávek pro obranný průmysl.

Menší články v zbrojním sektoru

Abychom však nezůstali jen u největších amerických zbrojovek. Z konfliktu budou jistě těžit i menší hráči, nebo-li dodavatelé subsystémů. Moderní války totiž stojí na širokém ekosystému dodavatelů technologií, materiálů a servisních služeb. Malé firmy jako Innovative Aerosystems, které jsou klíčovými dodavateli pro programy stíhaček F-16, ukazují, že v tomto sektoru nejsou důležití jen giganti.

Právě tyto firmy často stojí v pozadí, avšak bez jejich komponent by moderní zbraňové systémy jednoduše nemohly fungovat. Dobrým příkladem je společnost ATI, která dodává speciální slitiny a materiály používané v proudových motorech, letadlech či obranných systémech. S růstem výroby vojenských letadel a motorů nové generace roste i poptávka po těchto vysoce specializovaných materiálech, přičemž firma již dnes disponuje dlouhodobými kontrakty a rozšiřuje portfolio niklových slitin.

Důležitý článek řetězce představují i servisní firmy. AAR Corporation se specializuje na distribuci dílů, údržbu a servis letadel pro armády i komerční flotily. Při rostoucí intenzitě vojenských operací prudce roste také poptávka po údržbě, náhradních dílech a logistických službách. Technologickou vrstvu obranného sektoru reprezentuje například Innovative Solutions & Support (ISSC), která vyvíjí avionické systémy a digitální řídicí počítače pro stíhačky včetně programu F-16. V moderním letectví přitom právě elektronika a software stále více rozhodují o bojových schopnostech letadel.

Drony dnes hrají na moderním bojišti stále větší roli. Potvrdila to válka na Ukrajině i konflikty na Blízkém východě, kde bezpilotní letadla dokážou relativně levně zničit techniku za miliony dolarů. Pro armády je proto vývoj dronů a autonomních systémů stále větší prioritou. Firmy jako Kratos Defense & Security Solutions se zaměřují právě na tento segment a očekávají, že tržby z hypersonických a bezpilotních systémů by mohly do roku 2026 narůst až na přibližně 400 milionů USD.

Zajímavým hráčem je i Astronics Corporation, která dodává elektronické a energetické systémy pro letadla, drony a vojenské platformy. Růst bezpilotních systémů a elektrifikace letectva zvyšuje poptávku po avionice (elektronických systémech používaných v letadlech či dronech) a palubních technologiích, což se již odráží i v rekordních tržbách společnosti. A když už jsme u těch dronů: ty dnes na moderním bojišti hrají stále větší roli.

Potvrdila to válka na Ukrajině i konflikty na Blízkém východě, kde bezpilotní letadla relativně levně ničí techniku za miliony dolarů. Pro armády je proto vývoj dronů a autonomních systémů stále důležitější. Firmy jako Kratos Defense & Security Solutions se na tento segment silně soustředí a očekávají, že tržby z hypersonických a bezpilotních systémů by mohly do roku 2026 vzrůst až na přibližně 400 milionů USD. Dalšími hráči jsou Karman Holdings či Ducommun.

Obranný průmysl se tak postupně mění v high-tech sektor s vysokými maržemi a rychlými cykly inovací, což začíná přitahovat i velké institucionální investory. Aktuální eskalace konfliktu v Íránu, která již zasáhla i Evropu a Saúdskou Arábii, působí v zbrojním sektoru jako silný katalyzátor. Obranný sektor totiž netěží jen z Blízkého východu, ale profitovat může i z napětí v Grónsku, Venezuele či na Ukrajině.

Válka na jiném frontu

Írán představuje trvalou hrozbu i v digitálním prostoru, kde jako třetí největší sponzor kybernetických útoků ovládá 5,0 % globálního podílu. Cíleně útočí na americké vládní agentury a korporace, které momentálně bojují s nedostatečnou ochranou. Neviditelná frontová linie vyvolává obrovský tlak na bezpečnost, což nutí soukromý i státní sektor neustále zvyšovat rozpočty na ochranu kritické digitální infrastruktury.

Přechod k úspěšné investiční strategii vyžaduje pochopení, že obrana a kybernetická bezpečnost nabízejí růst i v dobách nejistoty. Zatímco ropa podléhá volatilitě, tyto sektory mají jasný výhled díky státním kontraktům. Následující přehled konkrétních titulů pomůže investorům identifikovat, kam aktuálně směřuje kapitál hledající bezpečí a zisk v těchto geopoliticky mimořádně rozbouřených a nepokojných časech.

Ještě předtím než se podíváme na sektor IT bezpečnosti, stojí za zmínku technologický hráč Palantir, který přináší do moderních konfliktů úplně novou vrstvu datové analytiky a umělé inteligence. Jeho AI systém Maven dokáže v reálném čase analyzovat obrovské množství dat ze senzorů, satelitů či dronů a identifikovat potenciální hrozby přímo na bojišti. Právě schopnost rychle zpracovat informace a přeměnit je na rozhodnutí činí z Palantiru firmu, kterou investoři v obraném sektoru bedlivě sledují.

Nyní ale k čistě kyberbezpečnostním hráčům. Firmy Crowdstrike a Palo Alto Networks dominují v tomto sektoru, který je imunní vůči škrtům v IT rozpočtech firem. Celý tento segment roste tempem 12,0 % ročně, což zaručuje stabilitu tržeb i v náročném prostředí. Investoři oceňují zejména předvídatelné předplatné za služby, které činí tyto tituly vysoce atraktivní během nárůstu napětí, kdy digitální ochrana dat nabývá pro korporace zcela novou prioritu. Navíc obě společnosti byly zasaženy nedávným výprodejem softwaru, který vyvolala umělá inteligence, takže jejich akcie se nyní prodávají se slevou.

Závěr

Shodneme se, že globální konflikty jsou nepochybně lidskou tragédií, ale ve finančním světě představují bod zlomu, kdy se mění rovnováha světové moci. Investor musí vždy zachovat chladnou hlavu a aktivně vyhledávat hodnotu tam, kde vznikají nové trendy a bezpečnostní potřeby lidstva. Globální výdaje na obranu mají do roku 2030 dosáhnout 3,1 bilionu USD, což vytváří firmám v tomto segmentu prostor k expanzi.

Jen v USA se uvažuje o rozpočtu ve výši 1,5 bilionu USD, pokud projde nejnovější návrh Trumpovy administrativy. Tento kapitálový tok se nepromítá pouze do nákupu munice, ale směřuje zejména do modernizace a digitálních systémů. Evropa například po ruské invazi na Ukrajinu výrazně zvýšila své vojenské výdaje. Mnohé země NATO se zavázaly investovat minimálně 2 % HDP do obrany. Některé státy dokonce plánují ještě vyšší výdaje. Podobný trend vidíme i v Asii. Japonsko, Jižní Korea či Austrálie postupně zvyšují vojenské rozpočty, zejména kvůli rostoucí moci Číny.

Geopolitika tak ovlivňuje finanční trhy možná více, než si mnozí myslí. Z pohledu fundamentů vidíme, že mnohé firmy v sektoru dosahují rekordních cash flow, které jim umožňují masivní investice do vývoje. Sektor obrany se tak stává bezpečným přístavem, kde se státní garance setkávají s technologickým pokrokem. Mnohé firmy zároveň využívají přebytečnou hotovost k strategickým akvizicím menších inovativních konkurentů.

Na závěr se podíváme i na další zajímavou možnost expozice vůči zbrojním firmám. Investoři, kteří nechtějí vybírat jednotlivé akcie, mohou využít i sektorové ETF. Mezi nejznámější patří iShares U.S. Aerospace & Defense ETF, který sleduje výkonnost amerického obranného sektoru. Další jsou SPDR S&P Aerospace & Defense ETF nebo Invesco Aerospace & Defense ETF. Tyto fondy poskytují širokou expozici vůči firmám působícím v oblasti obrany, letectví a vojenských technologií. Výhodou ETF je diverzifikace – investor tak získává expozici vůči celému sektoru bez nutnosti vybírat konkrétní společnosti.

• iShares U.S. Aerospace & Defense ETF (ITA) – zaměřuje se na největší americké výrobce zbraní.
• Invesco Aerospace & Defense ETF (PPA) – zahrnuje firmy zapojené do obrany, bezpečnosti a vládních služeb.
• SPDR S&P Aerospace & Defense ETF (XAR) – nabízí rovnoměrnou expozici vůči velkým i malým hráčům v sektoru.
• Global X Cybersecurity ETF (BUG) – pokud byste chtěli hrát spíše na kyberbezpečnost.

Další novinky ze světa investování
Akcie zmíněných společností si můžete koupit ZDE.