Slovensko a kapitálový trh
Existuje jednoduchá otázka, kterou si na Slovensku klade jen málokdo.
Kde bere firma kapitál pro růst?
Nejčastější odpověď bývá jednoduchá. Banka, vlastní zdroje nebo soukromý investor. Existuje však i další cesta. Veřejný kapitálový trh.
Právě tato cesta na Slovensku prakticky neexistuje.
Když firma roste, dříve či později se dostane do bodu, kdy potřebuje nový kapitál. Chce postavit výrobní halu, expandovat do zahraničí, investovat do vývoje nebo koupit konkurenta. V ekonomikách s funkčním kapitálovým trhem existuje přirozený mechanismus. Firma vstoupí na burzu a získá kapitál od investorů.
Těmi investory přitom nemusí být pouze velké fondy nebo finanční instituce. Mohou to být i běžní lidé, kteří věří slovenské firmě a chtějí být součástí jejího příběhu jako akcionáři. Úspěch firmy se tak postupně přenáší i na investory, domácnosti či důchodové fondy.
Dnes slovenské důchodové fondy investují velkou část kapitálu do zahraničí. Důvod je prostý. Na domácím trhu existuje velmi málo kvalitních veřejně obchodovaných společností, do kterých by mohly dlouhodobě investovat.
Funkční kapitálový trh zároveň mění i vztah zaměstnance k firmě. V rozvinutých ekonomikách jsou běžnou součástí růstových společností zaměstnanecké akcie, známé jako ESOP. Zaměstnanec tak nedostává jen výplatu, ale i podíl na firmě, kterou pomáhá budovat.
Takový model vytváří zcela jinou motivaci. Lidé se nedívají na firmu jen jako na místo, kde pracují, ale jako na projekt, jehož úspěch je i jejich úspěchem. Pokud firma dlouhodobě roste, roste spolu s ní i hodnota jejich podílu.
Kapitál získaný přes veřejný trh má ještě jednu zásadní vlastnost. Firma ho nemusí vracet. Na rozdíl od bankovního úvěru nejde o dluh, který pravidelně zatěžuje cashflow a omezuje další růst. Jde o dlouhodobý kapitál, který může firma proměnit ve vývoj, technologie, infrastrukturu a inovace.
Právě tento typ kapitálu historicky tvořil a tvoří firmy, které dokáží růst desetiletí.
Rostoucí firma zároveň vytváří nová pracovní místa. Potřebuje inženýry, analytiky, manažery, vývojáře i kvalifikované pracovníky ve výrobě. Tito lidé dostávají lepší platy, zakládají rodiny, kupují bydlení a zůstávají žít doma namísto odchodu do zahraničí.
Na potřeby trhu postupně reagují i školy a univerzity. Vzniká tlak na kvalitnější vzdělávání, praktické zkušenosti a obory, které mají reálné uplatnění. Talent, který by jinak odešel do Prahy, Londýna nebo Silicon Valley, najednou vidí perspektivu i doma.
To není abstraktní ekonomická teorie. Jde o mechanismus, který funguje v rozvinutých ekonomikách přirozeně. Kapitálový trh propojuje firmy, investory, důchodové fondy, školy, zaměstnance a stát do jednoho funkčního celku.
Na Slovensku se tento mechanismus nikdy plnohodnotně nerozběhl.
Během celé historie samostatné republiky jsme prakticky nezažili klasické IPO soukromé slovenské firmy na regulovaném trhu, které by vytvořilo precedens pro další společnosti. Nevznikla tradice, zkušenost ani širší ekosystém.
Důsledky cítí ekonomika postupně a často nenápadně.
Firmy, které překročí určitou velikost, se často prodají zahraničnímu investorovi. Spolu s kapitálem odchází i část rozhodování, know-how a budoucího růstu. Slovensko se následně stává ekonomikou, která sice vyrábí, ale méně vlastní.
Kapitálový trh přitom není jen prostor, kde se obchoduje s akciemi. Je to základní infrastruktura ekonomiky, podobně jako energetika, školství nebo dopravní síť. Země bez funkčního kapitálového trhu má výrazně slabší schopnost financovat vlastní růst domácím kapitálem.
Právě proto Slovensko dlouhodobě bojuje s odlivem talentu, nižší produktivitou a vysokou závislostí na zahraničních investicích.
Kapitálový trh však nevznikne spontánně. Potřebuje i politickou podporu a pochopení ze strany státu. Ve rozvinutých ekonomikách je kapitálový trh vnímán jako strategická součást hospodářství. Politická reprezentace chápe, že silné domácí firmy, důchodové fondy a veřejný trh vytvářejí stabilnější a odolnější ekonomiku.
Na Slovensku se diskuse o ekonomice často soustřeďuje na důsledky. Odliv mozků, slabé investice, nízkou přidanou hodnotu nebo závislost na zahraničním kapitálu. O mnoho méně se však mluví o infrastruktuře, která tyto problémy pomáhá řešit.
Bez politické podpory bude slovenský kapitálový trh i nadále stagnovat a zůstane na okraji zájmu.
Stačí se přitom podívat do regionu.
Česká republika si postupně buduje investorskou kulturu a pravidelně přináší nová IPO. Polsko vybudovalo z Varšavy jedno z nejvýznamnějších kapitálových center ve střední Evropě.
Rozdíl nespočívá v tom, že by tyto země měly lepší podnikatele. Rozdíl spočívá v tom, že vytvářejí prostředí, ve kterém firmy mohou přirozeně dozrát na veřejný trh.
Úspěšné IPO totiž nevzniká několik měsíců před vstupem na burzu. Vzniká roky předtím. V kvalitě managementu, ve finančním reportingu, v governance, v transparentnosti a ve schopnosti komunikovat s investory.
Burza není cílem. Je výsledkem dlouhodobého budování kvalitní firmy.
Právě tento prostor zůstával na Slovensku dlouhé roky prázdný.
IPO Sandbox vzniká jako iniciativa, která se snaží tento prostor postupně zaplnit. Cílem není urychlovat firmy na burzu za každou cenu. Cílem je vytvářet prostředí, v němž mohou slovenské firmy realisticky dozrát na veřejný kapitálový trh.
Silný kapitálový trh nevzniká jedním IPO ani jedním zákonem. Vzniká postupně. Důvěrou, zkušenostmi, kvalitními firmami a dlouhodobým přístupem.
Slovensko nepotřebuje kapitálový trh jen kvůli burze.
Slovensko potřebuje kapitálový trh proto, aby dokázalo financovat vlastní budoucnost.
Další novinky ze světa investování
Akcie různých společností si můžete koupit ZDE.
