Klepe stagflace na dveře? Historie 70. let děsí trhy

Stagflace tématem dne?

Stagflace, kombinace nízkého růstu a vysoké inflace, se opět dostala mezi hlavní zprávy dne. Debata o finančním zdraví Spojených států nabývá na intenzitě zejména v souvislosti s vykazováním dlouhodobých závazků státu. Ačkoliv oficiální statistiky uvádějí dluh na úrovni 122 % HDP, ekonomové upozorňují na rostoucí náklady sociálních programů Social Security a Medicare. Pokud by se na státní finance aplikovala přísná účetní pravidla běžná v soukromém sektoru, skutečný poměr dluhu k HDP by se mohl blížit 300 %.

Tento masivní dluhový balvan se v prostředí vysokých úrokových sazeb stává vážným břemenem pro celý finanční systém. K tomu se přidává největší narušení dodávek ropy v historii, které podle IEA dramaticky zvyšuje náklady na život i podnikání. Drahá ropa přímo zdražuje budování umělé inteligence, protože technologické firmy zatížené dluhy musí platit výrazně vyšší úroky za kapitál potřebný k infrastruktuře.

Současná situace kolem ropy sice dává USA určitou výhodu jako exportérovi, ale pro koncového spotřebitele a Big Tech jde o ránu pod pás. Ekonomický růst se drasticky zpomaluje, což v kombinaci s nákladným dluhem vytváří prostředí, kde se chyby neodpouštějí. Budování AI infrastruktury naráží na energetickou stěnu, která může výrazně ochladit nadšení investorů z posledních let a přinést tolik skloňované vystřízlivění.

Ano, USA jsou od roku 2020 čistým exportérem ropy, takže rostoucí ceny ropy by měly přímo posílit ekonomiku. Ano, je pravda, že energie dnes tvoří menší podíl na celkové spotřebě amerických domácností než v minulých desetiletích, tudíž její vliv na ekonomiku je o něco slabší než dříve. To však neznamená, že USA ropu nedováží nebo že američtí spotřebitelé nepocítí vyšší ceny na čerpacích stanicích. Ropa je globální komodita a její cena se formuje na světovém trhu. Prudké zvýšení jejích cen zpomalí globální růst kvůli vyšším nákladům na energie.

Ropa Brent už atakuje hranici 105 USD za barel. Americký prezident Donald Trump pohrozil útokem na ropnou infrastrukturu íránského exportního uzlu na ostrově Kharg, pokud Teherán nepřestane útočit na plavidla v Hormuzském průlivu. Tento ostrov je klíčovým bodem íránského ropného exportu, neboť jeho terminály obsluhují přibližně 90 % vývozu země, což představuje asi 1,5 milionu barelů denně z celkové produkce cca 3,2 milionu barelů. Většina této ropy míří do Číny. USA již během víkendu podnikly úder na tento ostrov, ale ropným zařízením se zatím vyhnuly. Jejich poškození nebo úplné vyřazení z provozu by ještě prohloubilo deficit ropy na trhu a vyvolalo další růst cen.

Mrazivé ozvěny ztracené dekády?

Historie se neopakuje, ale často se rýmuje, a to, co vidíme dnes, velmi připomíná ztracenou dekádu 70. let. V té době svět trápila stagflace, kdy index spotřebitelských cen během patnácti let vzrostl o neuvěřitelných 186,4 %. Pro investory to bylo temné období, kdy Dow Jones během deseti let vzrostl o směšných 0,05 %, což znamenalo reálnou ztrátu majetku.

Hlavním hnacím motorem tohoto útlumu byl tehdejší ropný šok, kdy ceny ropy v roce 1973 vyskočily o 300 % doslova přes noc. Dnešní ceny ropy, které opět atakují hranici 100 USD, vracejí na scénu obavy z nekontrolovatelného cenového růstu. Energie tehdy zdražovala o 9,9 % ročně, což vedlo k naprostému podkopání kupní síly obyvatelstva a zastavení investic do nových technologií.

Nejhorší na stagflaci je to, že lék na ni často bolí víc než samotná nemoc. Aby se dříve podařilo zastavit inflační spirálu, musely přijít drasticky vysoké úroky, které přinesly masovou nezaměstnanost. Bez masové nezaměstnanosti je těžké inflaci zkrotit, což je krutá pravda, kterou si dnes málokdo na Wall Street chce přiznat.

Index S&P 500 klesl o 3 % od začátku války s Íránem. Akcie reagovaly razantněji na „Den osvobození“ prezidenta Trumpa v dubnu minulého roku a v týdnu, kdy oznámil zvýšení cel, klesly o více než 10 %. Může se zdát, že je to málo vzhledem k horské dráze volatility trhu, na které se právě nacházíme, a prudkému nárůstu cen ropy a plynu. Nicméně historie nám ukazuje, že taková reakce je zcela normální.

Během dvaceti velkých vojenských intervencí od konce druhé světové války klesl index S&P 500 v průměru přibližně o 6 %. Zde je však jedno velké „ale“. Samotné průměry mohou zkreslovat realitu, protože ne všechny konflikty mají stejný dopad na finanční trhy. Historicky, situace je výrazně citlivější zejména tehdy, když jsou ohroženy dodávky energie. Právě během energetické krize v 70. letech a během války v Perském zálivu v roce 1990 zaznamenal index S&P 500 výraznější dvouciferné poklesy. Budeme toho svědky i tentokrát?

Je americký Fed v pasti?

To se samozřejmě teprve ukáže. Mezitím se však Federální rezervní systém ocitl v nelehké pozici, kde každé jeho rozhodnutí může spustit lavinu problémů. Jádrový index cen PCE v lednu vzrostl meziročně o 3,1 %, což je nejvíce od začátku roku 2024. Inflace ve službách, které tvoří největší část ekonomiky, dosáhla 3,5 %. Ani jeden z těchto ukazatelů nedává Fedu mnoho prostoru pro snížení úrokových sazeb.

Pokud bankéři sníží sazby, aby zachránili oslabující růst HDP, riskují, že inflace definitivně vymkne kontrole. A když jsme u HDP ve Spojených státech, jeho růst ve čtvrtém čtvrtletí byl revidován dolů na 0,7 %, což je polovina původního odhadu 1,4 %, a signalizuje výrazné zpomalení hospodářského růstu. Ekonomové předpokládali růst o 2,8 %. Velká část tohoto deficitu byla spojena se zpomalením spotřebitelských výdajů. Čísla ukazují, že Američané utrácejí více za zdravotní péči a bydlení, ale omezují nákupy oblečení, aut a téměř všeho ostatního.

Válka s Íránem také komplikuje modelování situace, protože vyšší ceny ropy ovlivňují ceny benzínu, účty za energie, letenky, náklady na dopravu a nakonec i cenu téměř všeho. Fed nemůže moc pomoci zmírnit šok na straně nabídky. Jinými slovy, nemůže dodat více ropy ani znovu otevřít Hormuzský průliv. Analytici nově vidí přibližně třetinovou pravděpodobnost, že cílové rozpětí úrokových sazeb (momentálně na úrovni 3,50 % až 3,75 %) zůstane během tohoto roku nezměněné. Očekávají pouze jedno snížení sazeb v roce 2026. Někteří dokonce připouštějí scénář, že Fed sazby nakonec vůbec nesníží.

Prezident Donald Trump se minulý týden na sociálních sítích opět posťažoval a chce, aby předseda Fedu Jerome Powell „OKAMŽITĚ“ snížil sazby. To se však nestane. Navíc politický tlak ještě více zkomplikuje už tak křehkou situaci, zvláště pokud Powell předá vedení Fedu Kevinovi Warshovi, kterého Trump nominoval na předsedu Fedu po skončení Powellova období v květnu tohoto roku.

Warsh naznačil podporu rychlejšímu snižování sazeb, ale jeho slova investoři nemohou brát jako dogma. Na druhou stranu ponechání sazeb na současné úrovni může vystřelit spotřebu tak, že recese bude nevyhnutelná v nejbližších kvartálech. Trh práce již vykazuje první trhliny, když ve únoru zmizelo přes 90 000 pracovních míst, což naznačuje, že dosavadní odolnost trhu práce postupně slábne.

V tomto prostředí přestávají platit stará pravidla a do popředí se dostává skutečná diverzifikace a hledání bezpečných přístavů. Investoři se musí připravit na to, že volatilita na trzích nebude jen dočasným jevem, ale novým standardem pro rok 2026. Souboj mezi inflačními tlaky a zpomalující ekonomikou je v plném proudu a vítězem bude ten, kdo dokáže ochránit svůj kapitál před postupným znehodnocováním jeho kupní síly.

Další novinky ze světa investování
Akcie zmíněných společností si můžete koupit ZDE.