Ropovody se mění v zdroj okamžité hotovosti
Blackstone, Brookfield a KKR patří mezi největší správce alternativních investic na světě. Peníze od důchodových fondů, pojišťoven, státních fondů i bohatších jednotlivců vkládají do nemovitostí, soukromých společností, půjček a infrastruktury. Blackstone spravuje více než 1,3 bilionu USD a Brookfield více než 1 bilion USD, zatímco samotná infrastrukturní divize KKR měla ke konci března přibližně 107 miliard USD.
Ropovody jsou pro tyto fondy zajímavé zejména proto, že jejich výnosy nemusí přímo záviset na ceně ropy. Investor obvykle dostává poplatek podle množství suroviny, která potrubím proteče. Pro ropnou společnost je výhodou okamžitá hotovost, kterou může investovat do nových vrtů, výrobních kapacit nebo jiných projektů. Budoucí poplatky vymění za peníze dnes, přičemž ropovody může nadále používat a provozovat.
Takové dohody již využili další producenti v Perském zálivu. Saudi Aramco v roce 2021 získalo 12,4 miliardy USD za 49 % společnosti spojené s ropovody, přičemž si ponechalo většinový podíl. Předtím získala ropná společnost ADNOC ze Spojených arabských emirátů přibližně 4 miliardy USD od konsorcia, jehož součástí byly KKR a BlackRock. Menšinový podíl ve svém ropovodu prodala zahraničnímu fondu i bahrajnská společnost Bapco Energies. KPC proto využívá osvědčený model, i když jej uzavírá v podstatně napjatějším období.
KPC prodává část výnosů, ne ropovody
Kuwait Oil Company vytvoří s Blackstone, Brookfieldem a KKR společný podnik v rámci transakce označované jako Project Peregrine. Celá dohoda má hodnotu 16 miliard USD. Zahraniční fondy získají společně 49 %, přičemž každý bude vlastnit stejný podíl, tedy přibližně 16,3 %. Kuvajtská společnost si ponechá 51 %, plné vlastnictví ropovodů i rozhodování o jejich provozu.
Dohoda zahrnuje všech 13 domácích a exportních ropovodů Kuwait Oil Company s celkovou délkou kolem 320 km. Potrubí spojují kuvajtská ropná pole, zpracovatelská zařízení a exportní terminály u Perského zálivu. Nový společný podnik získá právo na jejich využívání a následně je na 20,5 roku poskytne zpět Kuwait Oil Company. Ta zůstane jediným provozovatelem, bude zajišťovat údržbu a za přepravované objemy bude společnému podniku platit dohodnutý poplatek. Investoři tak získají podíl na poplatcích, nikoli právo rozhodovat o těžbě nebo dodávkách ropy.
Rozdíl mezi hodnotou dohody a částkou, kterou společnost skutečně získá, vysvětluje vlastnická struktura transakce. Hodnota celého společného podniku dosahuje 16 miliard USD, zahraniční investoři však získají pouze 49% podíl. Kuwait Oil Company tak při uzavření transakce obdrží 7,85 miliardy USD. Nejde tedy o hotovostní příjem 16 miliard USD, jak by mohly naznačovat některé titulky. Kuvajtský stát si zároveň prostřednictvím svých společností ponechá vlastnictví ropovodů i kontrolu nad tím, kolik ropy bude země těžit, zpracovávat a vyvážet.
Z pohledu KPC jde v podstatě o výměnu budoucích plateb za okamžitou hotovost. Společnost získá peníze předem, ale během následujících 20,5 roku bude společnému podniku platit poplatky podle množství ropy a ropných produktů přepravených potrubím. Část těchto příjmů pak připadne zahraničním investorům podle jejich 49% podílu. Přesné sazby, očekávané výnosy investorů ani případné minimální platby nebyly zveřejněny. Výhodnost dohody proto nelze přesně posoudit.
Válka mění bezpečnou infrastrukturu na rizikovější investici
Příprava prodeje začala krátce před společnými útoky Spojených států a Izraele na Írán ze 28. února. Kuvajt se následně stal jedním z cílů íránských raket a dronů. Írán útočil na energetická zařízení i americké vojenské pozice v zemi a napětí narušilo dopravu přes Hormuzský průliv, kterým vede hlavní exportní cesta kuvajtské ropy. Dohoda tak vznikala v jiném prostředí, než v jakém byla nakonec podepsána.
Právě objem přepravované ropy je pro investory klíčový. Pokud výroba nebo export klesnou, potrubím proteče méně suroviny a společný podnik může vybrat méně poplatků. Při podobných infrastrukturních dohodách proto investoři často požadují minimální garantovaný objem nebo minimální platbu. KPC ani trojice fondů však nezveřejnily, zda Project Peregrine takovou ochranu obsahuje ani za jakých podmínek.
Kuwait Petroleum Corporation chce získané peníze použít na investice včetně zvýšení produkční kapacity na 4 miliony barelů ropy denně do roku 2035. Financial Times spojuje potřebu nového kapitálu i s náklady způsobenými íránskými útoky, oficiální oznámení ale hovoří obecněji o financování investičního programu.
Pro Blackstone, Brookfield a KKR nejde o přímou sázku na růst ceny ropy. Výsledek bude záviset zejména na objemu přepravy, podmínkách smlouvy a schopnosti Kuvajtu udržet těžbu i export i během konfliktu. Kuvajt na druhé straně získává 7,85 miliardy USD bez prodeje ropovodů a bez odevzdání rozhodování o energetickém sektoru. Budoucí příjmy si ovšem nechává předplatit na více než 20 let, což mu dnes pomůže financovat investice, ale v budoucnu sníží část hotovosti, která by zůstala státní ropné společnosti.
Další novinky ze světa investování.
Akcie společnosti můžete koupit ZDE
